Lingua Ludus - nejčastější otázky o projektu

Co znamená název Lingua Ludus?

Latinský název tohoto projektu (v překladu „jazyk hrou“) podtrhuje a zdůrazňuje jednotnost jazyků a použitelnost produktů a metodických postupů tohoto projektu pro výuku různých jazyků – a to jak cizích tak i procvičovaní rodného jazyka u malých dětí.

Jakou symboliku v sobě skrývá logo projektu Lingua Ludus?

Logo tohoto projektu v sobě obsahuje rozličnou symboliku:
  • červený bod uprostřed znázorňuje tento projekt – je to propojovací prvek mezi dvěma jednotlivci (šedými obrazci)
  • šedé obrazce, znázorňující jednotlivce, mají navzájem odlišný odstín (vystihuje individualitu) a zároveň se jeden obrazec nachází výše než druhý (vystihuje různou jazykovou úroveň). Lingua Ludus se snaží poskytovat materiály, prostředky a metodické postupy, které pomohou rozličným jazykovým úrovním zvýšit své znalosti a dovednosti.
  • logo celkově působí velmi dynamicky, připomíná točící se vrtulku – což kopíruje dynamičnost projektu a jeho snahu neustále se posouvat kupředu a objevovat nové možnosti a postupy při výuce jazyků
  • autorkou loga je ing. arch. Anna Eiseltová
V roce 2016 bylo toto logo pozměněno, aby prostorově lépe odpovídalo potřebám tisku a výroby nových jazykových her. Symbolika loga však zůstala zachována.

Jaké byly hlavní impulsy pro založení projektu?

• lidé se učí jazyky zbytečně moc složitě, musí se do učení nutit – Lingua Ludus nabízí přirozenou, hravou, zábavnou a zároveň efektivní formu výuky jazyků
• znalost cizích jazyků je v Česku daleko za znalostmi našich evropských sousedů – tento projekt si klade za cíl pomoci tuto situaci změnit k lepšímu
• snaha pomoci dětem i dospělým bavit se při studiu cizích jazyků tak, aby se na výuku či samostudium těšili a vyhledávali ji a zároveň byla efektivní

Jaká jsou hlavní poslání a cíle projektu Lingua Ludus?

• kreativní formou a dle principů prožitkové pedagogiky napomáhat v procesu učení se cizím jazykům zaměřeném na mluvení a dorozumění se ve vybraném jazyce
• na základě zkušeností z výuky anglického jazyka sestavovat výukové materiály a metodiku, které budou použitelné pro výuku jakéhokoliv jazyka, včetně jazyka českého u malých dětí
• nastavovat metodiku tak, aby byla využitelná ve velmi rozličných prostředích – při klasické školní výuce, v zájmových kroužcích pro děti školního i předškolního věku, v rodinách i na dětských táborech

Chcete znát důležité milníky v historii Jazykového projektu Lingua Ludus?
Klikněte
zde a můžete je začít objevovat. 

O autorce projektu - Lucii Urbančíkové (roz. Eiseltové)

Já a cizí jazyky.

Angličtinu jsem začala studovat až po revoluci. Od 3. třídy jsem se ale učila německy a od 5. třídy rusky, takže jsem měla docela dobré povědomí o tom, co učení se cizím jazykům obnáší. Pak to šlo ráz na ráz. Na gymnáziu jsem k angličtině přidala ještě francouzštinu, která postupem času vytlačila z mého rozvrhu němčinu (ani za těch 11 let, co jsem němčinu dělala, mi nepřirostla k srdci.

Po maturitě jsem odešla "za velkou louži", kde jsem na University of Virginia (Charlottesvile, VA) začla studovat vysokou školu. Původně jsem jela na jednoroční zkušenou, ale osud tomu chtěl, že jsem si nakonec zvládla skrze stipendia zaplatit i magisterské studium, takže jsem se domů vrátila po pěti letech se dvěma bakalářskými tituly - v mezinárodních politických vztazích a ve francouzštině (B.A. in foreign affairs, B.A. in French) a jedním magisterským v zážitkové pedagogice (Masters of Education). 

Od tohoto více než pětiletého pobytu v anglofonní zemi jsem si byla jistá jednou věcí - že angličtina bude nedílnou součástí mého života i když budu bydet mimo anglofonní prostředí. Mé předtuchy se naplnily... Toť tedy můj první profesní "aha moment". 

Já a zážitková pedagogika v praxi.

Po ukončení vysokoškolských studií v USA jsem se do Česka vrátila v roce 2000. Měla jsem jedno jediné přání - profesně se zabývat zážitkovou pedagogikou. MOC jsem po tom toužila ale upřímně jsem moc nevěřila, že se mi to podaří. Podařilo se mi to - téměř 4 roky jsem pracovala jako projektový manažer kurzů týmové spolupráce (teambuildingu) v Adventuře Teambuilding. Vedla jsem outdoorové zážitkové kurzy pro manažery a různé pracovní skupiny a týmy. Byla jsem nadšená, že mohu "zůstat v oboru", ale postupně mi přestala vyhovovat práce pro firemní zákazníky. Prostě mě to neskutečně soutěživé a pouze na zisk zaměřené firemní prostředí klientů a účastníků našich kurzů začalo dusit. A abych se "neudusila", toto prostředí jsem opustila. 

Jelikož byla Adventura Teambuilding dceřinnou firmou outdoorové cestovní kanceláře Adventura, po mém odchodu z Teambuildingu mě Adventura oslovila, jestli bych nebyla ochotná vést jejich zájezdy po Evropě i do vzdálených zemí. Souhlasila jsem. Bylo dobré, že jsem věděla do čeho jdu - během práce pro Teambuilding jsem měla možnost odprůvodcovat zajímavé "zájezdy", které se pohybovaly tak trochu ve vakuu mezi cestovkou a Teambuildingem. Mou největší srdeční záležitostí byly tzv. Zkoušky dospělosti - 14-ti denní přechod vybraného pohoří v Rumunsku pro skupinu 16 - 18-ti letých. Na těžko. Bez mobilního signálu. Všechno jídlo na 14 dní s sebou. Tyto Zkoušky dospělosti jsem vedla (vždy společně s jedním kolegou průvodcem/instruktorem) třikrát a v nejlepším slova smyslu na ně nikdy nezapomenu. Byla to naprostá nádhera sledovat, jak může zážitková pedagogika těmto náctiletým během 14-ti dní velmi přirozenou cestou naprosto změnit pohled na svět. Nechci se moc rozepisovat, ale toto musím zmínit. Jelikož jsme vždy byli max. 14-ti členná skupinka, do Rumunska jsme se přepravovali autobusem, který do daných rumunských hor přepravoval jiný Adventurní cyklistický zájezd. Zkoušky dospělosti byly již zmiňovaným 14-ti denním přechodem vybraného rumunského pohoří. Autobus nás vysadi na určeném místě a za 14 dní jsme měli sraz na místě jiném. Nikdy nezapomenu na šokované výrazy a dotazy "našich cyklistů", co jsme s těmi "dětmi" za těch 14 dní udělali. Na Zkoušky dospělosti totiž odjížděli "puboši" a vraceli se "mladí dospělí". Celou cestu zpátky jsme "cyklistům" vyvrceli obvinění, že jsme "vymývači mozků" nebo "šamani". Nebyli jsme s kolegy ani jedno, ani druhé - prostě jsme jen aplikovali principy zážitkové pedagogiky, nechaly "děti" rozhodovat a při jejich špatných rozhodnutích jsme je nechali pocítit přirozené důsledky těchto rozhodnutí. 

Právě tyto Zkoušky dospělosti mi umožnily opakovaně sledovat tu neskutečnou přirozenou sílu zážitkové pedagogiky. Následoval tedy můj druhý profesní "aha moment" - nedílnou součástí mého profesního života musí být i zážitková pedagogika.

Já a angličtina na cestách i v Česku.

Po zkušenosti se "zájezdy" pohybujících se na pomezí zážitkové pedagogiky a outdoorovými zájezdy jsem v květnu 2003 kývla na nabídku průvodcovat outdoorové zájezdy po Evropě i do vzdálených zemí. Po Evropě jsem průvodcovala hlavně cyklistické zájezdy (Pobaltské země, Holandsko, Skotsko, Skandinávie, Francie, Korsika) a mimo Evropu jsem průvodcovala trekové zájezdy či expedice (Pákistán, Tanzánie, Venezuela, Nový Zéland, USA). Střídaly se mé pobyty v Česku a v zahraničí. Vždy jsem min. 6 měsíců v roce průvodcovala a když jsem byla v Česku, učila jsem angličtinu - od malých dětí, přes náctileté až po dospělé ve firemních kurzech. 

Právě toto střídání výuky angličtiny v Česku a sledování rozdílných způsobů, jak k učení a používání angličtiny přistupují doslova domorodci v Africe a vysokoškolsky vzdělaní lidé v Česku bylo mým třetím profesním "aha momentem" - odhodláním změnit fakt, že i v té nejzapadlejší africké vesničce se v pohodě domluvíme anglicky v porovnání se stejně velkou vesničkou v Česku. Věděla jsem, že je to obrovské sousto a že to sama nedokážu. Pokud se budu nejen učit angličtinu "jinak" než biflováním slovíček a gramatických definicí, ale také se dělit o mé metodické postupy a nápady s ostatními vyučujícími, mohu změnit trochu víc. 

Já a angličtina na mateřské i po ní.

Z koloběhu zájezdů, intenzivní výuky angličtiny a školení angličtinářů po celém Česku mě "vysvobodila" mateřská. Ale ani na mateřské jsem angličtinu a zážitkovou pedagogiku neopustila. Až do narození druhé ratolesti jsem stále fungovala jako odborný garant a metodik projektu Pod křídy, který po 7 let přinášel dětem ze sedmi dětských domovů po celé ČR pravidelnou zážitkovou výuku angličtiny (více o projektu zde). Také jsem stále učila a doučovala angličtinu v rodinách. Skvělým "vedlejším" produktem této mé práce bylo, že i mé děti začaly pravidelně a přirozeně poslouchat a nasávat angličtinu. Takové dva bonusy v jednom ;)

Další významný moment na mé profesní cestě se stal v únoru 2012, kdy jsem po přečtení spousta knih od Marie Montessori absolvovala svůj první Montessori seminář. A bylo to. Bylo jasné, že na mé dveře ťuká další můj čtvrtý profesní "aha moment". K předchozím "aha momentům" - tj. že se k mým profesním pilířům angličtině, zážitkové pedagogice, odhodlání vytvářet nové výukové metodické postupy přidává další - Montessori pedagogika. To byl ten poslední dílek mé profesní mozaiky, který mi chyběl.

Nyní, po mateřské (kterou jsem ukončila v květnu 2015) si už jen "hraju" - kombinuju tyto mé čtyři pilíře a s obrovským nadšením sleduji, jak se neskutečně doplňují a jak mě tato interdisciplinární profese umožňuje objevovat nové možnosti jak ve výuce angličtiny, ve vedení vzdělávacích programů pro pedagogy i pro rodiče, ve vymýšlení autorských jazykových her tak i ve vytváření nových pomůcek inspirovaných Montessori pedagogikou. 

Chápu ty z vás, kteří si myslí, že mám moc široký profesní záběr. Nicméně po přečtení těchto čtyř krátkých článků se mi doufám podařilo vám ukázat, jak jsou všechny čtyři mé pilíře pro mě důležité a přirozeně se prolínají. Upřímně doufám a věřím, že se budou prolínat i nadále ;)

To jsem já, na prvních dvou fotografiích ještě Lucie Eiseltová, na zbylých již Lucie Urbančíková.
Abyste měli představu nejen o tom, jak šel čas u Lingua Ludus, ale i u mě mezi roky 2006 - 2012 ;)