popis metodiky LL

Základní principy prožitkové metodologie Lingua Ludus pro výuku cizích jazyků

Níže uvedené principy jsou aplikovatelné při studiu jakéhokoliv cizího jazyka, včetně jazyka rodného u malých dětí. Byly sestaveny na základě zkušeností získaných z individuální i skupinové výuky angličtiny široké škály posluchačů – od čtyřletých dětí, přes náctileté až po top manažery a to jak při individuální a skupinové výuce.

• využívá principů shodných se způsobem učení se mateřského jazyka – princip pokusu a omylu, při kterém si moc nelámeme hlavu s gramatikou, aktivního poslechu a procvičování mluvení
• je založena na okamžité aplikovatelnosti naučených obratů a gramatických jevů pro situace, ve kterých se student nachází a pro které cizí jazyk potřebuje. Tento princip vychází z poznání, že si nejlépe pamatujeme to, co potřebujeme a co můžeme bezprostředně použít ve vlastních životních situacích. 
• intenzivně pracuje s motivací studentů – pokud student velmi záhy po začátku studia vidí první výsledky a je schopen naučenou látku aplikovat v praxi, tato situace podpoří jeho sebedůvěru v jazykové oblasti a motivuje ho k dalšímu studiu
• používá co nejméně českých slov (mluvených i psaných) – ještě než lektor přistoupí k vyslovení nebo napsání českých slov, snaží se dané slovo nebo slovní obrat znázornit skrze gestikulaci nebo grafickým náčrtem na tabuli
• vychází z principu kde komunikace stojí hlavně na slovní zásobě a schopnostech improvizace při komunikaci, nikoliv na gramatických strukturách
• velmi intenzivně se zabývá nejen přístupem k výuce a různými metodami, ale zároveň klade velký důraz na sebevzdělávání lektora nejen v oblasti daného cizího jazyka, ale i v příbuzných oborech (např. prožitková pedagogika, psychologie, sociologie, videotrénink) a v tzv. „softskills“ – měkkých dovednostech (otevřenost a vnímavost, empatie, atd.)
• reálná komunikace se odehrává na principech tzv. „information gap“ (tj. rozdílu informací). Pro co nejreálnější komunikační situace je tedy ideální využít znalostí a vědomostí účastníků mezi sebou nebo rozdílu znalostí mezi účastníky a lektorem v rámci jazykové výuky.

Základní principy pro vedení jednotlivých výukových bloků

• vždy si klást otázku: je toto téma a mé zpracování tohoto tématu pro účastníky zajímavé? Podíval/a jsem se na hodinu z pohledu účastníků? Nebude je to nudit? Jak mohu vše změnit tak, aby to pro ně bylo zajímavé a zároveň jsem dosáhl/a stanovených cílů?
• úkoly a projekty zaměřené na oblasti, které je zajímají (např. sledovat různé anglické nápisy na tričkách – zachytit je písmem i obrazově)
• jednotlivé výukové bloky musí být:
  • pečlivě připravené – každý blok musí stát na pevných základech (a to i s vědomím, že účastníci mohou svými nápady a skrze naší vnímavost jejich podnětů upravit obsah výukového bloku. Nikdy však nemůžeme úplně spoléhat na jejich impulsy a kreativitu.)
  • pro účastníky zajímavé a zábavné
  • poskytovat co možná největší „vystavení se“ prostředí anglicky mluvících zemí
  • obsahovat absolutní minimum českého jazyka, a to jak mluveného tak i psaného
  • ideálně obsahovat aktivity zaměřující se na všechny 4 jazykové dovednosti (poslech, mluvení, čtení a psaní), minimálně však obsahovat 3 z těchto dovedností
  • do výuky zapojovat co nejvíce smyslů – nejen zrak a sluch, ale i hmat, čich, chuť pro zvýšení interaktivity a atraktivnosti jednotlivých výukových bloků
  • podporovat a přizpůsobovat se různým stylům učení a brát v patrnosti různé speciální potřeby účastníků projektu (např. dyslexie, dysgrafie, atd.)
  • po každém odučeném bloku je velmi důležité zapsat si průběh hodiny – aktivity, které byly během hodiny prezentovány (po hodině si často říkáme, to si budu pamatovat, co jsme dělali, ale NIKDY si nepamatujeme všechno!, obzvlášť slíbené aktivity pro nadcházející hodinu). Tímto si nejen šetříme spoustu času vzpomínáním, co se v poslední hodině dělo, ale hlavně si sestavujeme úžasnou zásobárnu aktivit a velmi cenných postřehů, které nám v budoucnu ušetří a hlavně zkvalitní práci!